ointerrupci.cz

„Měla si brát antikoncepci. Co jsi měla na sobě? Měla si dávat pozor“ i přes všechny tyto argumenty, interrupce nemá prevenci. Ať už berete antikoncepci, děložní čípek, oblíkáte se zahaleně, „dáváte si pozor,“ nechtěnému otěhotnění se nedá pořádně vyhnout. Ženy jsou obviňovány z nedostatečné prevence před nechtěným otěhotněním a potažmo jim je podstoupení potratu vyčítáno. Kde je tedy pravda?

1. Antikoncepce může selhat v zabránění otěhotnění

Antikoncepce je považována jako bezpečná ochrana před nechtěným otěhotněním. Všechny antikoncepční metody v sobě však nesou určité riziko selhání. Spolehlivost se udává tzv. Pearl indexem. Při užívání antikoncepce se toto číslo vždy pohybuje od 0,1 (otěhotní 1 žena z 1 tisíce/rok) do 20 (otěhotní 200 žen z 1 tisíce/rok). Z toho vyplývá že medikační antikoncepce není naprosto spolehlivá. U děložního čípku ročně dojde přibližně u 1 ženy z 1000 žen, které ho používají správným způsobem, k mimoděložnímu těhotenství. Může také dojít k uniknutí spermatu z protrhlého prezervativu, který se také uznává jako antikoncepce. 

2. To co má žena na sobě neznamená, že si zasloužila být obětí sexuálního násilí či že za to byla odpovědná

Jeden z nejhorších scénářů nechtěného otěhotnění je, kvůli znásilnění. Nejen, že je žena souzena z důvodu rozhodnutí se pro potrat, ale je také velmi často obviňována z odpovědnosti za tento nepříjemný zážitek. Tomu se říká victim blaming (vinění oběti). Ať už doma, na policii nebo u soudu se oběti ptají co měla na sobě, jestli byla pod vlivem alkoholu, jestli byla pod vlivem drog. To vzbuzuje v ženě pocit viny, že si snad může za to co se jí přihodilo. To ovšem není pravda. Jediný kdo může znásilnění ovlivnit je jen sám násilník. Jenom násilník je zodpovědný za znásilnění a žena se může obléknou jakkoliv.

3. “Nedávala si pozor” nemusí být vždy pravda

To že žena nechtěně otěhotnila neznamená, že si nedávala pozor. Z předchozích odstavců vyplývá, že i když si žena dává pozor tím, že bere antikoncepci nebo chodí zahaleně oblečená nemůže zcela předejít těhotenství. Takže ať už žena dbá na předejití otěhotnění nebo ne, tato věta rozhodně není validní a posuzovat jestli byla žena dostatečně preventivní také ne.

Za znásilnění je časté odcházet od soudu pouze s podmínkou, v některých státech je za nelegální potrat však několik let ve vězení a až trest smrti. Co si tedy zaslouží závažnější trest?

Nelegální umělý potrat

Ženy a dívky podstupují umělý potrat z několika důvodů, jež reflektují životní situace a problémy. Mezi hlavní důvody patří zdravotní důvody (ohrožení života dítěte či matky apod.), sociálně-ekonomické důvody (nedokončení studia matky, nedostatek financí, nevhodné životní podmínky apod.), etické důvody (znásilnění, incest). Některé ženy také chtějí podstoupit interrupci, protože mají již nějaké potomky (např. se jim chtějí věnovat co nejvíce a nezanedbat jejich výchovu) nebo kvůli absenci otce nenarozeného dítěte.

U umělého potratu se tedy nejedná o zlý úmysl. Naopak znásilnění může být příčina rozhodnutí pro podstoupení interrupce.

Znásilnění

Není žádná teorie, která by přesvědčivě vysvětlila motivaci pachatelů. Mezi navrženými motivy však patří: hněv, sadismus, sexuální uspokojení a touha po moci. Podle World Health organization (WHO) jsou hlavními faktory, které vedou k páchání sexuálního násilí, tyto:

• víra v rodinnou čest a sexuální čistotu,
• ideologie mužského sexuálního oprávnění a
• slabé právní sankce za sexuální násilí.

Důsledky znásilnění

Nejen že má znásilnění několik nepříjemných příčin, má ještě horší důsledky. Oběti znásilnění mohou být traumatizovány (psychologické trauma také může vést k PTSD), psychicky a fyzicky zraněny, vystaveny riziku nákazy pohlavních nemocí nebo nechtěných těhotenství (což mimochodem vede k interrupcím a nebezpečným potratům).

Znásilnění se dá jednoznačně považovat za zlý úmysl, který ubližuje mnoha osobám ročně.

Co je tedy horší?

Znásilnění má strašné zdravotní a psychické následky na oběti a mělo by být trestáno daleko přísnějšími tresty. Trestání nelegálních potratů je nepochopitelné a bezdůvodné.

Aby se žena dokázala vyrovnat s něčím tak náročným potřebuje nechat děťátko jednoduše odletět. Tudíž jsou níže vypsány tipy na usmíření se s touto kapitolou vašeho života a odpuštění sama sobě. (zdroj: Kniha Ženské příběhy – Cyklická cesta životem od Lilie Khousnoutdinové)

Balónek; způsob jak nechat děťátko skutečně odletět. Kupte si balónek napuštěný héliem. Představte si balónek jako vaše nenarozené děťátko, jako své těhotné bříško. Vysvětlete mu proč ho zrovna teď nemůžete přijmout, proč je to pro vás náročné nebo ať na vás počká a s láskou, se slzami či se strachem ho pusťte, ať si najde svou cestu vzhůru. Tento rituál může vést ženu k ohromnému kroku, a to pustit své dítě, přestat na něm lpět. 

Pojmenování; způsob jak uznat jejich existenci a roli ve vašem životě. Mnoha ženám může přinést úlevu pojmenování jejich nenarozeného dítěte. Jde o jistý dar pro děťátko na připomenutí toho, že pro vás něco znamená a že ho máte rádi.

Dopis; způsob jak se spojit s dítětem. Napsat nenarozenému dítěti dopis nebo s ním nahlas hovořit je snadný, ale silný způsob, jak mu vysvětlit, proč jej zrovna teď nemůžete přijmout. Říci mu vše, co jste chtěli, a díky tomu se smířit s předešlými událostmi. 

Lodička; způsob jak nechat děťátko odplout. Vytvořte lodičku (ze dřeva, papíru, kůry…) a ozdobte ji. Do lodičky můžete vložit zapálenou svíčku a položte ji na hladinu nějaké říčky. Podobně jako s balónkem ji pusťte ať pluje po řece. Lodička má sloužit jako vzpomínka na děťátko, jako památka nebo počest. 

Další popotratové tipy. Co určitě udělat?

Pokud se u vás vyskytují nějaké závažnější psychické problémy, je v každém případě nejlepší vyhledat odbornou pomoc. Nejdůležitější je (pokud na to máte prostor) se po potratu starat o vaše psychické zdraví. Popotratové trauma nezmizí předstíráním toho, že se nic nestalo, mělo by se určitě brát seriózně a seriózně ho také řešit.

“Zničí ti to život” věta kterou vám možná někdo řekl, aby vás odradil od možnosti jít na potrat, nebo vy sami se toho obáváte. Opravdu vám zničí umělý potrat život?

Pocity

Umělý potrat neboli interrupce je velice náročné, pro někoho traumatické téma. Právě proto, že je to velmi psychicky náročný zákrok, je také důležité brát interrupci seriózně a rozhodnout se tak, aby jste si tímto rozhodnutím byli jisti. Když se rozhodnete pro interrupci a jste si naprosto jisti, že je ve vašem případě interrupce správné řešení, tak by vám neměla zničit život interrupce, ale právě nepodstoupení interrupce by v takovém případě mohlo vést k náročnému životu. 

Příběhy žen, které podstoupily potrat

Abychom si trochu osvětlili život po interrupci můžeme se zeptat žen, které tento zákrok podstoupily.

Příběh Zuzany. 50 let.

“Na potratu jsem byla ve věku okolo 35 let. To bylo v době kdy jsem měla dvě malé děti a bydlela rozvedená s přítelem, který měl také dítě. Dozvěděla jsem jsem se to ve čtvrtek, v úterý už jsem seděla v čekárně. Váhala jsem. Rozhodovala jsem se od čtvrtka do pondělí do večera. Nervozita, chtěla jsem to mít rychle za sebou, cítila jsem pocit viny ale zároveň jsem věděla že dělám nejlépe pro všechny. Přítel o tom věděl. Snažila jsem se s ním dohodnout jestli si dítě chce nechat. Nic mi neřekl. Po zákroku jsem kvůli tomu brečela, poprvé a naposled. Důvod proč jsem tam šla byl ten, že jsem věděla, že bych nedokázala dát všem čtyřem dětem to, co by potřebovali. Věděla jsem také, že můj tehdejší přítel nebyl ten správný pro život a potažmo by tomuto dítěti nedokázal dát vše potřebné, nebo bych skončila jako matka samoživitelka se třemi dětmi. Udělala bych to znova, jenom si kladu otázku, jestli bych to udělala kdyby to děťátko bylo starší. Nejspíš bych to nezvládla. Hodně mi pomohl ultrazvuk na kterém jsem viděla, že je to zatím pouze gestační váček. Pokaždé když se podívám na své krásné a šťastné děti vím, že mé rozhodnutí bylo správné a stojím si za tím.” 

Dále příběh Alexandry z knihy: Ženské příběhy – Cyklická cesta životem od Lilie Khousnoutdinové

“Byla to dlouhá cesta. Z odmítání do černé díry, k přijetí vlastních pocitů ztráty, smutku a viny, skrze upřímné slzy ke zpracování – k rituálům na odpuštění, ke komunikaci s dítětem, odpuštění sama sobě, odpuštění partnerovi – pořád mi nešlo do hlavy, jak jsem mohla dítě odmítnout – nemilovala jsem ho? Až jsem po čase přišla na to, že lze milovat a nepřijmout. A dovolila jsem si milovat i toto svoje dítě. Které jsem nepřijala. Třeba jsem mu kupovala věcičky, hračky. Během druhého těhotenství jsem občas kupovala věcičky pro oba.

A dnes si stojím za tím, že nepřijmout do života dítě, které miluji, je lepší, než ho porodit a nechtít. Odpouštím si. A cítím, že i dítě mi odpustilo.

Nechtěla jsem tě, ale miluji tě, synku…”

Interrupce je stále v mnoha státech ilegální a i přesto, že mají téměř všechny tyto státy stanovené výjimky, existují zřetelné důkazy, že tyto omezení nesnižují četnost interrupcí, ale naopak zvyšují počet nebezpečných potratů.

Co jsou to nebezpečné potraty?

Umělé potraty se považují za bezpečné, pokud jsou prováděny podle metody doporučené World Health Organization (WHO) a pokud je osoba provádějící potrat proškolená. Ostatní umělá přerušení těhotenství jsou považována za nebezpečná.

Nebezpečné potraty jsou řazeny na dvě kategorie: méně bezpečné a nejméně bezpečné. Méně bezpečné jsou prováděny buď zastaralou metodou, nebo s nedostatečným přístupem ke správným informacím. U nejméně bezpečných potratů dochází k obojímu.

Vkládání předmětů do dělohy jako například železné ramínko na oblečení, použití vnější síly, požití škodlivých látek nebo podstoupení potratu u pofiderního doktora jsou všechno způsoby nebezpečného potratu.

Jaké jsou zdravotní důsledky nebezpečného potratu?

Ženy, které nemají přístup k bezpečným potratům se uchylují k těmto nebezpečným metodám a to bez ohledu na legální či zdravotní problémy. 

Jako hlavní komplikace nebezpečného potratu ohrožující život se počítá nekotrolované silné krvácení, poškození orgánů, sepse a další. Ženám také hrozí dlouhodobé zdravotní problémy, jako je neplodnost, chronická bolest a psychické následky.

Závažnost nebezpečných potratů

Podle informací zveřejněných na portále Lékaři bez hranic je zjevné:

• Podle odhadů se prý na celém světě provede okolo 25 milionů nebezpečných potratů ročně.
• Nebezpečné potraty jsou jednou z největších příčin úmrtí těhotných žen.
• Kvůli nebezpečným potratům zemře ročně okolo 23 000 žen a dochází k milionu zranění.

Jak můžete pomoci?

Možná jste zaznamenali zákon, který v roce 2021 učinil umělý potrat u našich sousedů v polsku téměř ilegální. Například organizace Ciocia Cesia pomáhá ženám z Polska zprostředkovat bezpečný potrat u nás v České republice. Zakoupením ramínka, což je symbol pro nebezpečné potraty, můžete i vy pomoci zprostředkovat bezpečný potrat jedné ženě.

Proč by tedy měly být umělé potraty legální?

Protože kriminalizováním potratů přece potrat nezmizí! Kriminalizace bezpečných potratů nezastavitelně zvedá procento úmrtí těhotných žen, ať‘ už v rozvojových zemí, tak už u našich sousedů nebo v zemích, ke kterým naše kultura nemá daleko. Kriminalizováním umělých potratů se vracíme zpátky v čase do dob, kdy se upalovaly ženy, hygiena se blížila nule a téměř nikdo neměl základní vzdělání. Jako lidstvo se máme posouvat do budoucnosti a vyvíjet se.

„Na potrat chodí nezletilé dívky, které jsou takzvaně splašené a nechtějí přijmout následky svých činů“ je častá věta, kterou vám bez ověřených zdrojů někdo může zakořenit do mysli, či vy sami ji nějakým způsobem věříte. Pravda je však jinde.

Jaká je tedy nejčastější věková skupina podstupující tento malý operační výkon? 

Podle statistiky ÚZIS (statistika se vztahuje na Českou republiku) nejvíce interrupci podstupují ženy ve věkové kategorii: 35-50 a potom ženy, které už mají doma dvě děti. Z toho vyplývá, že na potrat sice mohou chodit „splašené dívky“, ale nejsou nejčastějšími zákaznicemi potratové kliniky. Tím pádem se jedná spíše o stereotyp. 

Nejedná se o formu antikoncepce

Lékařský potrat, tedy interrupce, skutečně neslouží jako radikální antikoncepce. Interrupce pomáhá především ženám s finančními problémy, zdravotními, ať už fyzickými či psychickými problémy, znásilněným ženám a dalším ženám se zhoršenou možností zdravě a bezpečně vychovat dítě. V České republice je potrat zcela legální bez podmínek až na gestační limit do dvanáctého týdne těhotenství (nebo když jste interrupci podstoupili méně, než před půl rokem) a to znamená, že na potrat může i žena, která interrupci použije jako formu antikoncepce, těchto žen je však málo, a proto je důležitý potrat legální, aby ho mohli podstoupit ty, které si dítě z nějakého důvodu dovolit nemohou. 

Příčina miskoncepce

Podle analýzy zveřejněné na portále Seznamzprávy před třiceti a více lety byla skutečně častěji interrupce využívaná jako antikoncepce, a možná právě proto vznikla tato trvající stereotypní miskoncepce. Také se může jednat o formu misogynie (obecně označuje nenávist, pohrdání nebo předsudky vůči ženám), která podpořila tuto miskoncepci.

Závažnost této miskoncepce

Šíření a přetváření téhle miskoncepce může vést k neoprávněným názorům na interrupci, nebo například slutshaming mladých žen. 

Pouze jeden člověk z 38 odpověděl správně 

Jaká věková skupina podle vás nejčastěji chodí na potrat? Tak zní otázka, na kterou odpověděl pouze jeden člověk nejblíže ke správné odpovědi.

Data jsou čerpána z formuláře poslaném na základní škole v Praze.  Na otázku odpovídali i děti i dospělí. Počet odpovědí je 38.

Jak už je výše zmíněno, věková skupina, která nejčastěji podstupuje potrat v České republice, je 35-50 let. Téměř polovina si myslela, že na potrat chodí druhá nejmladší věková skupina ve výběru tudíž 18-25 let. Tyto odpovědi mohly být ovlivněny právě touto miskoncepcí.